Dívka z obrazu - Karel Gott
Kolikrát jsem stál tam před tím krámkem
Kde mě hřál i mráz
V myšlenkách jsem kráčel starým zámkem
Jenom já a čas
Kolikrát když slunce vlídná zář zlátla
Ze starého rámu dívčí tvář mě zmátla
Dívčí tvář jak růže ukrytá v šál okrový
Čekal jsem že dá mi znamení zbytečně
Dívala se na mé trápení netečně
Přesto jsem ten obraz toužil mít tam v podkroví
Přišel náhle pán a obraz koupil
Snad ji má teď rád
Jen já vím že vůbec neprohloupil
Ale můžu spát
Nehledám už úsměv neměnný z plátna
Tahle krása bývá u ženy málo platná
Sny že dívku láska oživí nám pominou
K obrazům snad můžeš lehce vzplát je zvláštní
Nemohou ti zpátky lásku dát s tvou vášní
Malíři mi tohle rouhání jistě prominou
Kolikrát když slunce vlídná zář zlátne
Pokaždé mě krásná dívčí tvář zmátne
Nemusí mít ani nádherný šál okrový
Nečekám už tajná znamení zbytečně
Teď už vím kde láska pramení skutečně
Teď už vím že na mé znamení odpoví