Zřejmě letos nikde nejsou kytky - Marie Rottrova

Když si klíče dáváš na věšák

A když slyším tvé ahoj

Když zas usednout se chystáš

Za svůj psací stůl a stroj

A když řekneš-to jsem rád

Že jsem doma

Ani zmínka že tu jsem i já

Pročpak neříct že tu se mnou

Rád jsi že se mnou

Ty v tom rozdíl asi nevidíš

Je to totéž dá se říct

Všechno vůbec kolem nás je stejné

Jen my dva jsme o kus dál nic víc

Dřív ses jinak ke mně zdálek vracel

Tehdy byl jsi jen z mé lásky živ

Dnes to je i není totéž

Dnes to vůbec není totéž co dřív

R tos mi nosil plnou náruč aster

Běžel za mnou čtyři poschodí

První sněženky jsi v dešti sháněl

Což se k tobě vůbec nehodí

Zřejmě letos nikde nejsou kytky

Asi mráz je skosil mačetou

Ale příštím rokem opět možná pokvetou

Když pak vypínáš své stereo

A když já už knížku dočtla jsem

Proč se nezeptáš nač myslím

Jak ses ptával před časem

Bude půlnoc časně ráno vstáváš

Jsme už rozumní já vím

Řekni není to brzy

Jestli není to moc brzy

Za tak málo zim

Tak mou ruku ve tmě najdi tak

Chci znova stisknout tvoji dlaň a pěst

Ještě tisíckrát chci bdít a žasnout

Kolik proměn má noc kolik hvězd

Ještě tisíkrát chci mít ten pocit

Že jsi vlastně jen z mé lásky živ

Že se milujem i dnes

Že to vůbec není jiné než dřív

R tos mi nosil plnou náruč aster

Běžel za mnou čtyři poschodí

První sněženky jsi v dešti scháněl

Což se k tobě vůbec nehodí

Zřejmě letos nikde nejsou kytky

Asi mráz je skosil mačetou

Ale příštím rokem opět možná pokvetou

R tos mi nosil plnou náruč aster

Běžel za mnou čtyři poschodí

První sněženky jsi v dešti scháněl

Což se k tobě vůbec nehodí

Zřejmě letos nikde nejsou kytky

Asi mráz je skosil mačetou

Ale příštím rokem opět možná pokvetou